Miskový kámen u Kounova pod Špičákem je starší než keltské dědictví

Prolog.

Geolog Václav Cílek se v článku Lovci menhirů v časopise Vesmír (2014) věnuje dvěma sousedním lokalitám u Kounova. První je v lese, v údolí pod Špičákem, severně od silnice Pnětluky-Kounov, kde existuje několik krátkých a nepravidelných kamenných řad. Kameny-menhiry jsou silicifikované třetihorní pískovce, některé větší než lidská postava. Zde „lovci menhirů“, jak nazývá skupinu dobrovolníků – v prozaické autobiografi je představila Hana Jakovcová, (2014,176 s.) – odkryli snad stovku a vztyčily přes desítku masivních křemencových kamenů přirozeně se vyskytujících v půdě. Na rozdíl od druhé lokality, známějších Kounovských řad, kam byl kamenný materiál (sluňáky) v archeologické době přinesen, tvoří křemenec přirozený denudační materiál Špičáku (n.v. 490 m). U vztyčených kamenů neexistuje žádný archeologický důkaz jejich stáří. 

K tématu megalitů u Kounova pod Špičákem se vrací Václav Cílek ještě jednou. Nyní ve výukovém filmu se stejným názvem Lovci menhirů (2020) v pořadu Tajný život skal vysílaném ČT. Zde jsou ležící nebo vztyčené kameny podél modré turistické značky i mimo ní dále na sever (v n.v. 400 m) pojmenované a propojené značenými stezkami (nicméně jako falešná rekonstrukce megalitů). Ve filmu, v době mezi 9:20 až 9:45 min. se sklání nad plochým kamenem a vytesanou misku označuje jako cup mark (jako obětní misku, výjimečnou v této oblasti). Před miskou jsou další 4 do řady uspořádané zahloubené hranaté cca 4×4 cm jamky (které nekomentuje).

 Miskový kámen, angl. cup mark, něm. Schalenstein, Näpchenstein je  konkávní prohlubeň o průměru ne více než několik centimetrů vysekaná do skalního povrchu a často obklopená soustřednými kruhy vyrytými také do kamene. Petroglyfy se vyskytují na přírodních balvanech nebo jako prvek výzdoby megalitického umění od raného neolitu až po dobu bronzovou (12 tis.- 3 tis.-1,5 tis. p.n.l.), zdroj: Wikipedia Cup and ring mark

Oficiální výklad na doprovodné tabuli předpokládá, že jamky byly vytvořeny jako záseky na jeho rozdělení před těžbou. Autor se pokusil pro čtyři čtyřhranné jamky s miskou najít jiné (možné archeoastronomické) vysvětlení. „Lovci menhirů“ pojmenovali tento kámen Dírák, je v n. v. 400 m, s pozicí na mapě cca 50.2385683N, 13.6702036E. Jihovýchodně od něj je mírné stoupání k silnici mezi Pnětluky a Kounovem (na 430 m n.m.), od silnice pak prudší k lokalitě Na rovinách (500 m n.m.) kde se nacházejí Kounovské kamenné řady. Protože je kámen o 100 m n.v. „utopený“ v lese, chybí odtud výhled na východní a jižní obzor, resp. na východy Slunce a vytesané struktury proto nesou symboliku spíše lunární než solární. 

Pokud si při analýze povrchu zorientujeme plochý kámen podle zeměpisných souřadnic – miska se octne na východě (90°) a čtvrtá krajní hranatá jamka na západě (270°). Pro další tři lze najít na fotografii několik geometrických směrů: a, ve směru od misky se ocitnou v rozevřeném 40° úhlu orientovaném jz, b, jejich vzájemným propojením získáme směr sz – jv (osa 315°- 135°). Porovnáním vyhledaných směrů s modelem měsíčního cyklu (článek teoretický model měsíčního cyklu) by 3 jamky v případě a představovaly vycházející Měsíc nad jihozápadem, v případě b je miska (nad spojnicí hranatých jamek) označením světlých nocí nad osou sz – jv zahrnující východy M. kolem úplňku (12-22 noc od novu).

Epilog.

Zda byl tento „měsíční kámen“ na severním okraji čerstvě vybudovaného „menhirového pole“ vytvořen v archeologické době pro účely měsíčního kultu nebo byl funerálním symbolem nelze rozhodnout. Eneolitické osídlení v bezprostřední blízkosti – Krušovice, Krupá, Nesuchyně I a Nesuchyně II (Regionální stanice Českého rozhlasu. 21.dubna 2021), Hořovičky (Holakovský. Rakovnický deník.cz. 10.8.2022) je prokázané.   Stejně tak je doloženo keltské osídlení středního Poohří na sz (Žatecko, Podbořansko), na jihu v údolí Rakovnického potoka – Rakovnicko (Waldhauser s. 42). V době Keltů, pro ně s mimořádným mýtickým významem Měsíce a v souvislosti s jejich představou, kdy nastávající noc znamenala začínající den, nebo obecněji s jejich lunárním rokem (Waldhauzer, J. 2002 s. 103), by tyto petroglyfy dávaly smysl, …i když s archeologickým faktem, že lze Kelty vyloučit jako stavitele menhirů (s. 100 tamtéž). A také není neobvyklé, že Keltové často využívali pro své umění neolitických staveb (Keltové 1967, 293): „Mnohá zobrazení bohů, hadů apod. se vyskytují na neolitických menhirech (pilířích) a dolmenech (kamenných hrobech), které proto bývaly připisovány Keltům, avšak dnes se soudí, že jich Keltové použili až druhotně.“

Lze se domnívat, že původně eneolitický areál s „měsíčním kamenem“ v údolí pod Špičákem Keltové využívali a rozšířili jej o Kounovské kamenné řady. Jejich pravidelné severojižní uspořádání (nejnověji Voráček, J. 2016, s. 28) evokuje projekci zenitu Slunce a Měsíce na Zemi. Řady by tak mohly představovat záznam (nebeské) mytologie postavený z vybraného druhu kamenů (sluňáků) od řeky Ohře.  

Reference

Cílek, Václav. 2014. Lovci menhirů. Vesmír [online]. 2014, 2 [cit. 10.12.2015]. Dostupné z: http://casopis.vesmir.cz/clanky/clanek/id/10447 Vesmír 93, únor 2014   | http://www.vesmir.cz 

Česká televize, film 1.11. 2020, dostupné z: 11:0Lovci menhirů – ČT edu  11 minut a 7 sekund 1. 11. 2020

Holakovský, Michal. Rakovnický deník.cz. 10.8.2022, dostupné z: Podívejte se: V trase budoucí dálnice D6 archeologové odkryli pravěkou železárnu – Rakovnický deník (denik.cz) (Hořovičky)

Jakovcová, Hana. 2014. Lovci menhirů, ISBN 978-80-87683-32-3, 176 s, Novela Bohemica 

Keltové (keyword): Encyklopedie antiky Academia Praha 1974, 293

Regionální stanice Českého rozhlasu. 21.dubna 2021, dostupné z: Na stavbě dalšího úseku D6 na Rakovnicku objevili archeologové pozůstatky z pozdní doby kamenné | Region (rozhlas.cz)  (Krušovice, Krupá, Nesuchyně I a Nesuchyně II)