Miskový kámen na kopci Staré vinice u obce Hnanice v n.v. 340 m je plochý kámen ze světlé biotitické žuly o velikosti 1 x 1 m se 14 plochými miskami v průměru od 5 do 8 cm, cca 1-3 cm hlubokými. Zde jej autorka poprvé popsala a lokalizovala. (Puschnik 2013, 7–8, obr. 10). 48°48´30´´N 15°59´34´´E. Pro zviditelnění a zorientování misek ke světovým stranám byly jamky osázeny plastovými míčky a kompasem, protože mechový porost, který se stal součástí povrchové vrstvy kamene někde stíral ohraničení jamek. Autor předpokládal že SJ směr jako průmět meridiánu na zemský povrch byl známý od pravěku a že byl uplatněn při jeho vzniku. Kámen byl vyfocen a značky převedeny do praktického modelu.
Praktický model
je empirický, kdy jsou jednotlivým jamkám přiřazeny souřadnice východů Měsíce (na ose x) a světelnost (na ose y) jako %-ní část měsíčního světla z úplňku. Všechny body v grafu tak představují ad hoc sdružené hodnoty (zeměpisné polohy východů M. po setmění + jeho svítivost) ve 2denních intervalech v rozpětí SV–JZ= 60°–210°. Vertikální vzdálenost misek od osy x byla považovaná za míru měsíčního světla (asi tak jej chápali tvůrci). Nejvýše položená miska u severovýchodního okraje (jako možný úplněk) získala 100 %, nejnižší na JZ okraji 3 % (v tab. sl. k, l). V dalším kroku byl takto získaný praktický model porovnán s hodnotami východů a světelnosti teoretického modelu v lineárním sdruženém grafu. (obr. 3) Je zde nápadná podobnost, která dovoluje závěr, že miskový kámen je reálným zobrazením měsíčního cyklu. Tato metodika byla použita i pro analýzu miskového kamene Heiliger Stein, kde byly pro názornost nahrazeny jamky měsíčními ikonami označené pořadím nocí od novu.
Obrázek 2. Staré vinice: 14 misek, jejichž polohy byly transformovány podél osy x y, na formu východů a světelnosti Měsíce ve 2denních intervalech
Heiliger Stein
Heiliger Stein (Mitterretzbach)druhý miskový kámen, známý z novověké historie jako poutní místo, topograficky 48°47´29,8´´N 15°58´15,1´´E je ze světlé biotitické žuly/granitu patřící k dyjskému masivu který vybíhá do Rakouska. Nachází se na rakouské straně hranice s ČR u obce Mitteretzbach, z české strany je nejblíže obec Hnanice. Lze jej popsat jako oblý 1 m široký a 2 m dlouhý trojboký hranol se základnou v zemi, s bočními stranami skloněnými na západ a na východ se 14 jamkami. Horní hrana je orientovaná jihovýchodním směrem a pozornost poutá hlavně jeho misková výzdoba na východní ploše. Zde je 8 misek úplných, poslední dvě na dolním SV okraji jsou z poloviny zanořeny do země. Převážně lehce oválné, o průměru 20–25 cm, seřazené do třech úrovní by mohly představovat redukovaný grafický záznam 28nočního lunárního cyklu. Obraz kamene byl vložen do kruhového teoretického grafu M. cyklu a misky vyplněny ikonami modelových M. fází ve 2denních intervalech. Na západní straně jsou misky obsazené 3, 4, 6 nocí, kdy zapadá M. krátce po setmění, osmá noc je zaznamenaná na jižním okraji. Tehdy M. poprvé a poté každou noc vystoupá k meridiánu. Na východní ploše jsou misky seřazené do řad (3+3+2) x 2 jako 16 světlých nocí od 10. noci měsíčního cyklu, poslední 2 misky jsou u SV okraje zpola zanořené do půdy, kdy M. vychází nad ránem. Je zde nápadná shoda s východy a světelností M. a rozmístěním misek. Podobně jako u Starých vinic lze uvažovat o eneolitickém záznamu M. cyklu s ohledem na dobře archeologicky doloženou přítomnost KNP.
Obr. 4.b Vnější kruh: teoretický model Měsíčního cyklu v kruhovém uspořádání, číslované noci od novu. Topograficky orientovaný Heiliger Stein (jih je nahoře) s miskami na východní straně (3+3+2) x 2 jako záznam světlých nocí.
Archeologický exkurz k eneolitu
Oba miskové kameny se nachází v oblasti osídlené ve starším eneolitu doloženém řadou archeologických nálezů. Nejblíže k miskovému kameni Staré vinice/Hnanice/okr. Znojmo je archeologická lokalita Šobes a vzdálenost Staré vinice – Šobes je pěšky 3,2 km podle (www. Mapy.cz). V eneolitu intenzivně osídlené výšinné sídliště KNP s nálezem velkého počtu keramiky KNP a typu Retz zdobené brázděným vpichem se nachází nad meandrem řeky Dyje na jejím k JV skloněném úbočí (Čižmář 2001, 155–156).Ve vzdálenosti 4 km od Starých vinic, na druhé straně státní hranice je další miskový kámen Heiliger Stein/Mitterretzbach/Rakousko a 2,5 km od něj se nachází eneolitická lokalita Hnanice VII. Kovárník (Kovárník 2002, 41–42) referuje v analytické práci vedle vlastního uzavřeného nálezovém celku z Hnanic VII (votum KNP v zásobní jámě a zlomky s brázděným vpichem) také o dalších sídlištích (ibid. 45-50): Hnanice IV na pravém břehu Dyje naproti sídlišti Šobes, (Lukov II), podle něj cit.: „Seskupení eneolitických hradisek na Dyji napovídá, že jejím kaňonovitým údolím probíhala důležitá stará stezka z dolního Podyjí, podpálavské oblasti, případně dolního Pomoraví od soutoku Dyje s Moravou do kopcovitého vnitrozemí“… O něco vzdálenější sídlo KNP včetně keramiky zdobené brázděným vpichem bylo na znojemském hradním návrší – vzdálenost Staré vinice – Znojmo přes Konice, Popice je 7,7, km (Podborský 1988, 126). Podobně(Čižmář 2008, 299) nachází v Mašovicích u Znojma sídliště nejstarší fáze KNP I A, z Mašovic směrem na Podmolí je to ke Starým vinicím 14 km. Tyto archeologické lokality nejstarší fáze KNP nejsou pouze regionálním fenoménem. Znojemsko bylo součástí velkého prostorového rozšíření KNP (Šmíd 2017). Ruttkayová (Ruttkay – Pucher 2005, 295-296) označuje územní skupinu nejstarší fáze KNP překračující hranice Moravy na severu Dolního Rakouska jako baalbergskou skupinu KNP s keramikou zdobenou brázděným vpichem a typ Retz za jejího klasického zástupce. Celou kulturu datuje do časového rozpětí od 40. do 38. století př.n.l., typ Retz potom do období 38. století př.n.l. s trváním 100 let. Jižně je tato epilengyelská kultura smíšené skupiny KNP s keramikou brázděného vpichu rozšířena na jihozápadním Slovensku, v Dolním Rakousku, Burgenlandu a maďarském Zadunají (Čambal – Farkaš – Gregor – Choma 2011, 25).